Dnešní liturgie má původ v Římě. Po celém dnu v tichosti na modlitbách stráveném sešli se k večeru věřící do basiliky Lateránské. Jako Babel vypadalo tehdy sídelní město náměstka Kristovy. Sešli se příslušníci všech národů v nejrozmanitějších krojích, aby v rukou nástupce Petrova přijali sv. křest - vpravdě obraz katolické církve.

Za zpěvu litanií ke všem svatým vešel papež s kněžstvem do chrámu. Jáhen začal zpívat radostný "Exultet". Mezi tím byla rozsvícena velikonoční svíce, od ní se rozsvěcovaly ostatní svíce v basilice, i ty, jež měli věřící v rukou … malá světélka vyskakovala v lodi jedno za druhým - tím se znázorňovalo, jak se ponenáhlu světlo víry Kristovy ve světě šířilo - až konečně celý chrám jenjen zářil svitem nesčetných svíc. Po dalších obřadech se šlo do křestní kaple; v nádrži, nad níž se vznášela holubice, symbol oživujícího Ducha sv., byla posvěcena voda, udělen křest, novokřtěnci oblečeni v bílá roucha a přijali sv. biřmování, načež se šlo zpět do chrámu. Na nebi již hvězdy hasly, červánky zlatily východ, když začala mše sv., při níž pokřtění přijali Tělo Páně; byl již bílý den, když je propouštěl jáhen domů se slovy: "Ite missa est, alleluja, alleluja."
Dnes konají se tyto obřady dopoledne. Po sv. příjímání zpívá se Magnifikat a okuřuje oltář - jediný to případ v roce. Našemu lidu náhodou za noční služby Boží jest večerní "Vzkříšení". U hrobu Vykupitele světa skončila naše pobožnost velkopáteční, u hrobu Vykupitele světa začíná i naše slavnost velikonoční - s jakými u něho stojíme dnes! Včera naše srdce lkalo nad ukřižovaným a poníženým Trpitelem, teď se raduje a jásá nad zmrtvýchvstalým a oslaveným Vítězem.