biskup, mučedník narozen: ve 3.století zemřel: r. 268 (?)
patron mládeže, cestujících, včelařů, za dobrý sňatek, je vzýván proti moru
Valentin, kterému platí dnešní vzpomínka, je pravděpodobně onen biskup z Terni. který spravoval diecézi ve 3. století a kolem r. 268 vytrpěl mučednictví pro víru. Jeho úcta se dostala už ve 4. století do Říma. Možná, že ve Valentinově bazilice u 2. milníku na Via Flaminia v obvodu Říma byly dočasně uchovávány biskupovy ostatky.
Valentin z Terni byl znovu a znovu zaměňován s jinými nositeli toho jména. Shody ve znázornění jsou např. s biskupem Valentinem z Rätienu. Oba jsou často zobrazováni se zmrzačeným dítětem u nohou. Také s jiným mučedníkem jménem Valentin Římský mohl být snad Valentin z Terni zaměňován (nebo onen s tímto?). Tento Valentin mohl mít rovněž ve 4. století domnělý hrob na Flaminiově silnici.
V Anglii se posílají o Valentinově svátku anonymní milostné dopisy. Ve Francii a Belgii, později i v Americe, byl od 14. sto letí zvyk vylosovat Valentina a Valentinu, kteří pak byli po celý rok navzájem spojeni na způsob zasnoubení. V Německu, ale i v mnoha jiných zemích se dávají dodnes o Valentinově svátku květiny jako výraz vzájemné lásky. Kořeny tohoto obyčeje sahají daleko do minulosti. Ve starém Římě se slavila 14. února bohyně Juno. považovaná za ochránkyni manželství a rodiny. Ženám v rodině bývaly toho dne dávány květiny. V hanzovních městech míval Valentinův svátek ještě jeden docela jiný význam: cechy mořeplavců, kupců a řemeslníků i jiná bratrstva se 14. února scházely ke společnému přátelskému stolování. 14. únor býval nazýván v dřívějších dobách také „miláčkův den“. Upomínal na to, že se na polích zasazoval „miláčkův salát“ (polní salát). A ještě jedna stará víra kolem Valentinova svátku: dříve se říkalo, že si svobodná dívka vezme za manžela chlapce, kterého 14. února spatři jako prvního. Mladí muži, kteří si už vyvolili některou dívku, podali jí proto
hned časně ráno toho dne kytici květů.
RSS k článkům
vložit komentář